Ranní bohoslužba (rorátní)

Pomalu, nedbale otvírám oči,

další den zjevil se tak náhle a tiše.

Hodina, brzká tak, mě nezaskočí

i tlukot srdce je tím tichem slyšet.

Ospalé, znavené potkávám lidi,

není jich tu mnoho, jaký to div.

Přes oči svoje jen malinko vidí,

že jejich přítel jim na pozdrav kýv.

Čeká tu na mě, ten zšeřelý chrám

ve svoji náruč mě tichounce pojme.

Já svoje srdce ti na dlani dám.

On je tu s námi. Nic se nebojme.

S úsměvem, se zpěvem s radostí v duši

odcházím dál a ty jsi mi blíž.

Objímám, miluji, tak jak se sluší,

ty říkáš s úsměvem, kdo uši má, slyš.